Procházíme lesoparkem, který se jmenuje podle řeky Litavky. Je na čase se u říčního toku zastavit a zaposlouchat se do jeho vyprávění.

Řeka Litavka

V těchto místech vypadá Litavka jako malý a nevýznamný potok, ale řeku nelze poznat z jediného místa, kterým protéká.

Její pojmenování Litavka nebo i Litava se objevuje až v 18. století, kdy postupně zcela nahradilo starší název Pstruhový nebo také Bohutínský potok.

Slovní základ jména řeky „lit“ se ztotožňuje se slovesem lít, rozlévat. Odkazuje na pravidelné rozvodnění toku a jeho rozlévání z břehů. Vysoko položená pramenná oblast způsobuje, že má Litavka vodu velmi nestálou s častými srážkovými přívaly až povodněmi. Rozvodnila se i při povodních v srpnu 2002, kdy zaplavila nedaleký fotbalový stadion.

Litavka pramení v Brdech severně od Rožmitálu pod Třemšínem ve výšce 765 m nad mořem, v nepřístupném vojenském prostoru. Nejprve protéká horskou krajinou s masívem lesů a rozlehlými stráněmi a její čistý tok napájí vodárenské nádrže. Za Lázem pak řeku obklopuje široce otevřená, téměř lužní krajina. Stojíme v místech, ve kterých se údolí Litavky postupně zužuje a zařezává.

V koridoru litavského údolí od Bohutína po Bratkovice čeká řeku velmi proměnlivá krajina. Volně meandrující tok vstupuje do zdejšího lesoparku a těsně míjí rekultivovaný odval pod Vysokopeckým rybníkem i březinu na odvalu u Kovohutí Příbram. V okolí Příbrami, ale také Berouna je však její povodí značně zasaženo stavebními úpravami především ze sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Než se v Berouně vlije Litavka do Berounky, dosáhne její tok délky 54 kilometrů.

Mlýn Pilka (Angelovský či Žlutický)

Olšiny však nerostou jen podél říčního koryta, ale doprovázejí i pozůstatky prastarých mlýnských struh. V těchto místech probleskuje za dětským hřištěm a olšinou na pravém břehu Litavky stavení bývalého mlýna s pilou, který tu byl pod loukou zvanou Špejlovka postaven v roce 1680 a tehdy nesl jméno Žlutický mlýn. Voda tekla k pile vodními stokami, které poblíž mlýna tvořily výběžek. V něm se nalézal z kamene na sucho zhotovený dva metry dlouhý zájezek. Mlýnské stoky končily v nádržce, ze které se voda táhla jedním stavidlem na pilu. Přebytečná voda z mlýnských struh odtékala do struh dolejšího Kraftova mlýna splavem, ve kterém opět bylo stavidlo. Na Artnerově mapě z roku 1750 je zakreslen mlýn s názvem Angelovská pila. Kromě toho je z mapy patrné, že u Angelovské pily byla Jánská strouha dotována vodou z nepatrného potůčku pramenícího v rašeliništích mezi osadou Výfuk a Tisovou pod Vokačovským rybníkem z předchůdce Vokačovského rybníka, zvaného také Vodárna nebo Vodárna Bergamtská, později též Nebeský rybník, který byl zřízen někdy okolo roku 1730. Ve dvacátém století zůstala v mlýně už jen pila k řezání špalků a stavebního dříví, proto se mlýnů říkalo také Pilka. Vodní kolo se zastavilo za první světové války.

Bájný úprk podél Litavky

Cesta podél Litavky z Berouna do Příbrami přiváděla nejen obchodníky a prospektory, kteří pátrali po drahých kovech. Starodávná stezka inspirovala i dobové kronikáře. Václav Hájek z Libočan si při psaní Kroniky české neváhal vymýšlet detaily, které nemohl znát, a navíc si vypůjčoval motivy z cizích legend. Například obnovenou těžbu stříbra, která za jeho časů na Březových Horách už po několik desetiletí probíhala, neváhal zařadit mezi splněná Libušina proroctví.

Také se zde v podrobném líčení dočteme, že se psal rok 847, když se rozlícení březohorští horníci vydali údolím Litavky na trestnou výpravu do Neumětel poté, co se doslechli, že si na ně tamní vladyka Horymír stěžoval u knížete Křesomysla, že jejich podnikání způsobuje úpadek zemědělství v kraji.

Horymír rozzuřený zkázou svého panství pak sedá na svého koně Šemíka a vydává se opět podél Litavky, aby se pomstil. Když zapálí domy březohorských horníků, žene se vladyka na Šemíkovi zpět přes Neumětely až na Vyšehrad.

Houževnatý kůň, který se  pohyboval neuvěřitelnou rychlostí, totiž vnukl podle Hájka Horymírovi nápad: Na Vyšehrad dorazí v tak krátkém čase, že ani kníže neuvěří, že mohl být v noci u Příbrami. Jenže horníci se oklamat nenechali a Horymír byl odsouzen k smrti. Z Vyšehradu se ale v poslední chvíli zachránil mohutným skokem v sedle věrného Šemíka, který jej pak odvezl zpátky do Neumětel.

Přirozené koryto řeky

Vlevo od nás, podél stadionu Na Litavce proudí říční voda v betonovém korytě s několika nízkými prahovými stupni. Samotným lesoparkem však voda proudí přírodním korytem, plným půvabných zákrutů. V některých místech břehy vymílá, v tišinách splavený materiál ukládá a vytváří nánosy. Vytváří tak proměnlivé pestrá stanoviště pro nejrůznější druhy rostlin a živočichů.

Ryby v Litavce

V oblasti lesoparku žije v Litavce poměrně značné množství druhů ryb, nicméně pouze malé procento z nich do toku tohoto charakteru skutečně patří – z chovných nádrží totiž uniká do koryta řada druhů, jako je např. úhoř říční, okoun říční, lín obecný, plotice obecná či štika obecná, což jsou druhy v mnoha případech pro daný tok vyloženě nežádoucí. Naopak se v tomto úseku řeky již nesetkáme s řadou druhů stanovištně původních, jako je např. vranka obecná, střevle potoční nebo zástupce třídy mihulí – mihule potoční. Kromě znečištění vody i výše zmiňovaných nežádoucích druhů ryb jejich vymizení způsobily zejména nevhodné úpravy toku, zahrnující dlouhé úseky, ve kterých voda teče betonovým korytem doplněným o soustavu vysokých prahů, jak můžeme vidět např. v místech kolem stadionu Na Litavce nebo třeba mezi obcemi Láz a Bohutín. Z původních druhů, které se v Litavce v úseku lesoparku ještě udržely, tak můžeme zastihnout pouze pstruha obecného potočního (je sem ale vysazován rybáři), jelce tlouště a ojediněle mřenku mramorovanou.

Pstruh obecný potoční - Salmo trutta morpha fario

Tato štíhlá ryba se přizpůsobí mnoha prostředím, vyžaduje však čistou vodu s vysokým obsahem kyslíku. K životu pstruzi potřebují, aby jim říční tok poskytoval dostatek úkrytů (např. v kořenových systémech stromů, pod podemletými břehy atd.). Vhodná mělčí místa zvaná trdliště, kde je možné údery ocasní ploutve vyhloubit v substrátu jamku, pstruzi hledají v období tření. Cestou na trdliště jsou schopni překonat i četné překážky. V dnešní době je ale bohužel populací, kde se pstruzi přirozeně rozmnožují, již velmi málo. Většina těchto ryb v našich tocích pochází z umělých výtěrů a je sem pravidelně vysazována rybářskými sdruženími.

Pstruh se živí živočišnou potravou tvořenou larvami jepic, chrostíků, pošvatek a pakomárů i náletovým hmyzem. S rostoucí velikostí rozšiřuje svůj jídelníček například i o menší ryby, jakými jsou střevle, vranky či tloušti.

Plotice obecná - Rutilus rutilus

V České republice je tato nedravá sladkovodní ryba z čeledi kaprovitých velmi hojná. Může žít ve stojatých i tekoucích vodách. Poměrně dobře snáší také vodu mírně znečištěnou. Nejčastěji se zdržuje na rozhraní mírného proudu a tišiny. Má v oblibě také vnější oblouky toku.

Plotice žije v hejnech. Zvláště mladé ryby se sdružují do velmi početných hejn, aby se tak chránily před dravci, pro které by se vzhledem ke své velikosti mohly stát kořistí. Zprvu se živí především planktonem, dospělí jedinci pak rostlinami i drobnými živočichy.

Jelec tloušť - Leuciscus cephalus

Tloušť je původní a typickou rybou našich řek a potoků. Postává rád blízko břehů, zejména pod převislými větvemi. Větší jedinci se zdržují raději v šeru hlubších tůní. Ryba je známá celoroční aktivitou.

Potrava tlouště je neuvěřitelně pestrá. Živí se veškerou dostupnou rostlinnou i živočišnou potravou. Žere larvy vodního hmyzu, suchozemský hmyz i drobnější ryby. Po povodních si tloušti pochutnají na uhynulých zvířatech, unášených proudem, od žížal a slimáků až po utopené myši. Potravu drtí silnými požerákovými zuby, které zpracují i krunýře raků.

Mřenka mramorovaná - Barbatula barbatula

Drobná ryba s hadovitým tělem je ve srovnání s ploticemi či tloušti daleko náročnější na kvalitu vody a vyžaduje přirozený biotop. V důsledku znečišťování toků její stavy výrazně poklesly, a proto je celoročně hájena.

Mřenka se živí drobnými živočichy, které vyhledává u dna. Sama se skrývá pod kameny nebo kořeny. Aktivní je spíše v nočních hodinách.

Tady se mi to líbí. Zkusím si chytit nějakou rybičku a ty si zatím vyzkoušej svůj důvtip na úkolech!

Dneska je to paráda. V tůňce plavou:

• tři tloušti
• dvě plotice
• jeden pstruh
• a hned čtyři mřenky!

Moje maminka vždycky říkala: „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“. Víte co tím myslela?